Historie Sudoku

Tuto hru vymyslel Howard Garns v roce 1979 a publikoval ji v pod názvem „Number Place“. Své velké obliby se dočkala v Japonsku, odkud se později vrátila zpět pod názvem Sudoku. Ve světě je Sudoku vydáváno v mnoha periodikách.

Princip hry Sudoku

Cílem hry je doplnit chybějící čísla 1 až 9 v předem dané předvyplněné tabulce. Tato tabulka je rozdělená na 9x9 polí, která jsou seskupena do 9 čtverců (3x3). K předem vyplněným číslům je potřeba doplnit další čísla tak, aby platilo, že v každé řadě, v každém sloupci a v každém z devíti čtverců byla použita vždy všechna čísla jedna až devět. Pořadí čísel není důležité. Čísla se nesmí opakovat v žádném sloupci, řadě nebo v malém čtverci.

Obtížnost Sudoku není dána počtem nepředvyplněných políček, ale jejich vzájemnými vazbami, které na první pohled nejsou vidět. Těžká sudoku mohou průměrně zkušenému luštiteli zabrat kolem 15 – 60 minut.

Metody řešení Sudoku

Základní metodou řešení je vyhledávání všech variant (čísel) pro jednotlivé pole. Je potřeba najít takové pole, kde je možná varianta jen jedna. Hledání je dobré provádět systematicky, a to buď v rámci řad či sloupců, nebo kostek (3x3 políčka). Je rovněž dobré začít sekcí (sloupcem, řádkou, nebo kostkou) ve které je vyplněno nejvíc čísel. Postupně pro každé prázdné pole projdeme čísla od 1 do 9 a prohledáme vždy příslušný sloupec, řádek a čtverec, zda už tam číslo není. Pokud není, zapíšeme si ho jako možnou variantu do pole (malým písmem, aby se to nespletlo s řešením). Pokud v některém z polí zbude jen jedno číslo, doplníme ho jako řešení do pole a proškrtáme toto číslo ve variantách v polích ve stejném sloupci, řádku a čtverci. Takto můžeme přijít na další jednoznačně vhodná čísla do buněk. Provádíme dokola dokud nám vychází nějaké jednoznačné varianty. Touto metodou jdou vyřešit jen lehké hlavolamy, obtížnější vyžadují kombinaci více metod řešení.

Pokud už nám nevycházejí jednoznačné varianty, lze najít další vhodná čísla tak, že budeme prohledávat varianty v řádcích, sloupcích a sektorech a hledat tam jedinečná čísla. Např. pokud pro některý řádek jsou varianty 123, 128, 1238 a 125, tak jedinečné čislo je 5 v poslední variantě (nevyskytuje se v žádné další variantě ve stejném řádku). To můžeme doplnit do pole jako řešení. Pak si proškrtáme varianty o nalezenou hodnotu (zde číslo 5) v příslušném řádku, sloupci a čtverci a pokračujeme buď v hledání dalších jedinečných čísel ve variantách nebo se nám tím objeví další jednoznačné varianty (viz předchozí odstavec). Ani tato metoda nemusí stačit na obtížnější hlavolamy, ty pak vyžadují další metody.

Podívejte se na osmičky v dolních čtvercích vyobrazeného příkladu. Nezapomínejte, že osmička v pravém dolním čtverci náleží celému řádku a osmička v dolním prostředním čtverci náleží celému spodnímu řádku. Logicky tedy v levém spodním čtverci může být osmička pouze v prostředním řádku.

Stále máme tři místa, kam můžeme osmičku umístit. Ale všimněte si čtverců nad levým dolním čtvercem. V prostředním čtverci je osmička v levém sloupci a v tomto sloupci opět může být sama. Horní čtverec zobrazuje osmičku v posledním sloupci dílčího čtverce. Zbývá nám pouze jediné místo, kam můžeme osmičku v levém dolním čtverci umístit. Je to přímo doprostřed.

Informace převzaty z otevřené encyklopedie WikipediE.